aktualizováno: 02.01.2010 18:12:49
|
Parvoviróza
Parvoviróza je jednou z nejnebezpečnějších chorob, která postihuje zejména štěňata v nejútlejším věku. Poprvé byl výskyt parvovirózy zaznamenán v roce] 1977 ve Spojených státech amerických, ve státě Texas, jako hromadný výskyt průjmů a zvracení psů.
Původce této závažné choroby je virus z čeledi Parvoviridae, tzv. Parvovirus canis.
K nakažení zdravého zvířete může dojít přímým kontaktem s nemocným zvířetem, ale i zprostředkovaně, kdy se jako faktor přenosu mohou uplatnit mechanicky lidé, hmyz, různé předměty apod. Parvoviróza postihuje především štěňata ve věku 6 až 12 týdnů. To je způsobeno tím, že v tomto období života psa vymizí z jeho organizmu mateřské protilátky (protilátky získané z mateřského mléka) a štěně ztrácí ochranu nejen proti parvoviróze, ale i proti dalším infekčním onemocněním. Inkubační doba trvá zpravidla 7 až 14 dní.
Klinicky se tato infekční choroba vyskytuje ve dvou základních formách. První forma tzv. parvovirusový zánět střev, se projevuje úporným zvracením a těžkými vodnatými, odporně zapáchajícími průjmy s příměsí krve. Tělesná teplota ve většině případů vystupuje na 40 až 40,5 °C. Psi jsou apatičtí, nepřijímají potravu. Opakované zvracení a průjmy způsobují velké ztráty tělesných tekutin a psi většinou po 2 až 5 dnech hynou, za příznaků těžké dehydratace.
Druhá forma, tzv. parvovirusový zánět srdečního svalu, je méně častá než forma první. Štěňata při ní hynou náhle, zpravidla bez klinických příznaků onemocnění. Někdy se objeví dušnost, popř. zvracení.
Ve většině případů není léčba parvovirózy úspěšná. Velkou měrou se na této skutečnosti podílí fakt, že se veterinární lékař ve své praxi setkává s nemocným zvířetem často až v pokročilé fázi onemocnění. Proto je nutné, aby byl nemocný pes přiveden k ošetření již při objevení se prvních příznaků onemocnění (nezájem o okolí, zvýšená tělesná teplota, nechutenství, celková slabost, malátnost, otupělost apod.).
Jediným poměrně spolehlivým ochranným opatřením je včasné provedení vakcinace zdravých štěňat. Většina domácích i zahraničních výrobců vakcín doporučuje provést očkování proti parvoviróze již v 6 až 8 týdnu života štěněte.
Dalším důležitým opatřením zabraňujícím rozšíření nákazy do populace psů při hromadném výskytu nemoci omezení pohybu psa, tzn. vyhnout se hromadným kynologickým akcím (výstavy, bonitace, svody, soutěže apod.).
|
